Hyáda. Můj kousek hvězdného prostoru.

Řeč tady bude dnes o tom, co zákon zakazuje a tudíž trestá. Pokud řidič při namátkové kontrole dosud nepochybil podle nových pravidel, tedy svítí, je připoután, jel v obci 50 km/hod, netelefonoval, nejel pod vlivem žádných omamných látek, slušně hlídku pozdravil, popřál jí hezké léto a myslí si, že je tudíž vše, jak má být, může se velmi mýlit.

To se také stalo jedné známé, která s radostí hlídce zastavila, protože byla přesvědčená, že vše je v pořádku. Hlídka ale asi potřebovala prostě něco najít, vždyť to, že jsou nová pravidla „honem na čarodějnice“, „příliš přísná“, přece musí dokázat. Prohledali jí auto od střechy až k výfuku, všechna povinná výbava, všechna náhradní světýlka, trojúhelník, reflexní vesta v jejím voze byla. Blinkry blikaly, stěrače stíraly, pes nebyl na sedadle, dokonce ani v zadní části vozu, vlastně vůbec psa neměla, a tak myslela, že už to skončí a bude moci vyrazit.

Kdosi jí kdysi poradil, že je dobré při silniční kontrole, pokud si je vědoma, že nějaký přestupek udělala, vystoupit z vozu, a to za každého počasí, že tak dává najevo míru solidarity i pokory snášet stejný čas, případně ještě lépe nečas, jako policisté nebozí, větru a dešti vystavení. Tentokráte zůstala sedět, vědoma si toho, že opravdu nespáchala žádný trestný čin. Ale po stále stejně marné snaze průzkumníků „něco najít“, ji napadlo vystoupit a jít za nimi přátelsky pohovořit o jejich nové zkoušce ohněm. Když ji jeden ze zasahujících veřejných činitelů spatřil, zajásal: „Paní řidičko, víte, jakého přestupku jste se dopustila?!“ Chvíli si myslela, že je to vtip a bude následovat uvolnění atmosféry nějakou hláškou typu „ŽÁDNÉÉÉHO!!! Gratulujeme, jste náš první řidič, který uspěl a získává malý dárek, který si můžete vyzvednout na jakékoli služebně policie ČR nebo městské policie, v odůvodněných případech i přes linku 158.“ Ukázalo se, že žádná odlehčená vsuvka se nekoná a svých 1500 Kč připravených na nákup bude muset odevzdat do státní kasy – asi (byla to republiková policie). Jak již tak v létě bývá zvykem, měla totiž pohodlnou obuv. Sice velmi slušivé pantoflíčky, ani nebyly na podpatku, ale neměly patu. A to je, přátelé, kámen úrazu – obuv bez pevné paty je prostě nepřípustná, je trestná. Protože jak jí vysvětlil příslušník, může mít podpatek třeba 30 centimetrový, ale pokud nemá zároveň pevnou patu, stává se automaticky ohrožovatelem a potenciálním viníkem dopravní nehody, a ty následky si dovedete představit… „Řídím bez nehody již dvaadvacet let, „ začala své krátké prohlášení, „občas jezdím bosa, protože lépe auto cítím, dělala jsem tak dokonce i autoškolu, můžete mi říci, jak byste mi dokázali, že moje vlastní pata není dostatečně pevná?“ S tímto odevzdala poslušně celou výši pokuty a odjela, neboť z výrazu obou uniformovaných osob nabyla dojmu, že za řízení bez jakékoliv paty by jí mohli stít hlavu.

Jezděte opatrně, dbejte pravidel a pamatujte na ochranu chodidel. Jsou přece vaše.

Anna Ora, Nepomucké léto