Jak vznikl měsíc
Převzato z
Bez Měsíce si těžko umíme představit pozemský život. Příliv a odliv způsobený jeho gravitační silou zřejmě ovlivnily přechod života z vody na souš. Měsíc nás ovlivňuje i v mnoha jiných směrech.
Jedinečnost pozemského Měsíce potvrzují nové výzkumy uvnitř naší sluneční soustavy i analýzy dat ze vzdálenějších galaxií. Podle nejpravděpodobnější teorie vznikl Měsíc po srážce Země s neobvykle velkým vesmírným tělesem. Ke kolizi došlo krátce po vzniku planetárního systému, když naše Slunce bylo staré sotva třicet milionů let. Ukrajinská astronomka Naďa Gorlova působící v USA se proto zaměřila na okolí čtyř set podobně mladých hvězd a srovnávala údaje získané vesmírným Spitzerovým teleskopem. Pouze v jednom případě objevila mračno prachu, které mohlo vzniknout při obdobné kolizi a mohlo by se vyvinout v nový měsíc.
Mohutná srážka v raném stadiu vývoje měla pro Zemi dalekosáhlé následky a v některých směrech příznivě ovlivnila vznik budoucího života. Vědci předpokládají, že náraz vyrval část zemské kůry a pláště. Z této hmoty a z části planetky se později formoval Měsíc. Na povrch Země se při tom z jádra planetky dostaly těžší prvky. Analýzy měsíčních vzorků ukázaly mnohem nižší zastoupení kovů než na Zemi. Rudné žíly důležité pro rozvoj lidské civilizace tak mohou mít svůj původ právě v této dávné kolizi.
MIMOŘÁDNĚ VELKÝ
Po srážce obou těles se formoval definitivní tvar naší planety. Volné úlomky kroužící kolem Země se postupně přitahovaly a nakonec se spojily do kulovité podoby Měsíce. Ve srovnání s měsíci jiných planet je náš Měsíc mimořádně velký. Jeho průměr je jen čtyřikrát menší než průměr Země. Pro srovnání: největší měsíc naší sluneční soustavy Ganymedes má sedmadvacetkrát menší průměr než jeho mateřská planeta Jupiter. Díky své velikosti ovlivňuje Měsíc mnohem výrazněji poměry na naší planetě, kterou obíhá. Nejnápadnějším projevem je mořský příliv a odliv. Střídavé zaplavování a obnažování pevniny mohlo hrát významnou roli při přechodu života z vodního prostředí na souš. Přitažlivost Měsíce působila také na zemskou kůru, vyvolávala dodatečné ohřívání a s tím spojené chemické procesy a geologickou rozmanitost. Měsíční gravitace ovlivnila také tektonické pochody a vznik kontinentů.
NÁSLEDKY SRÁŽKY
Jiným důsledkem velké srážky bylo vychýlení zemské osy o 23,5 stupně. Střídání čtyř ročních období, které s tím souvisí, vytvořilo širší paletu klimatických prostředí a podpořilo evoluční vývoj organizmů. Na druhé straně přispívá hmota Měsíce ke stabilizaci zemské osy a brání tak drastickým změnám klimatu, jak tomu je zřejmě na Marsu, jehož osa se střídavě vychyluje v rozpětí šedesáti stupňů. A ještě jednu dobrou službu poskytuje Měsíc naší planetě. Jeho gravitace dokáže vychýlit z dráhy blížící se velké meteority a chrání tak Zemi před jejich dopadem.
Nové poznatky o našem souputníku ovlivní i směr budoucího pátrání po vzdálených planetách. Pokud budeme ve vesmíru hledat projevy života obdobné těm pozemským, musíme se zaměřit především na takové planety, které mají kromě jiných shodných rysů také podobný měsíc. (ak)
