William Shakespear: Sonet 32
20. 6. 2008
Jestliže přežiješ ten vytoužený den,
až Smrt, ten chrt, můj prach posbírá do uzlíku,
a jednou náhodou zavadíš pohledem
o tyto veršíky po mrtvém milovníku,
srovnej je s pokrokem, jenž se stal mezitím,
a pře sto, že už je předstihnou jiní svými,
nech si je – pro můj cit, ne snad pro jejich rým,
jenž bude zastíněn daleko šťastnějšími.
A potom kéž bys chtěl si s láskou pomyslet:
„Kdyby můj přítel žil a zrál, jak zraje čas,
i jeho láska přinesla by lepší květ
a pak by v šiku těch nejlepších kráčel zas.
On však již nežije a jiní došli dál:
ty čtu pro jejich sloh – a jej, že miloval.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
